Minulý čtvrtek podnikli poslanci českého parlamentu nejsurovější útok proti svobodě slova od listopadu 1989. Většinou 129 ze 161 hlasů přítomných zákonodárců schválili novelu trestního řádu, která trestá až pěti lety kriminálu zveřejňování policejních odposlechů obsahujících důvěrné údaje o vyšetřovaných osobách důvodně podezřelých z účasti na organizovaném i neorganizovaném zločinu. Kriminalizace investigativních novinářů nemá ve vyspělém světě obdoby a na dálku z ní smrdí pomsta mocných, kteří v minulosti figurovali v korupčnických skandálech, případně obavy dalších rovnějších, na něž se jejich možné kontakty s podsvětím ještě neprovalily.
Připomeňme si, že uveřejněným odposlechům vděčíme např. za to, že se dostal na denní světlo lobbing Ivana Langera za realitního magnáta Sekyru při ovládnutí mamutí stavební firmy IPS, že nebyly zameteny pod koberec kontakty poslance Tlustého s mafiánem Mrázkem, či že se nepodařilo utajit úplatek Berdychova gangu pro bývalého sekčního šéfa Národního bezpečnostního úřadu Vladimíra Šišu. Napříště už se veřejnost nemá dozvědět nic o špinavostech vyvolených, neb ti se proti jejich rozkrývání obrnili sekernickým zákonem.
Za zvláštní pozornost stojí, že karabáč na novináře tasil syn neohroženého bojovníka za svobodu Marek Benda za nadšeného souhlasu většiny poslanců demokratických stran zleva doprava, jež odpor proti odhalování mocnářského svinstva sjednotil jako snad žádné jiné projednávané téma. S jedinou výjimkou: hlasování se jako jeden muž zdržela KSČM, extremistická strana, která nám před sametovým polopřevratem čtyřicet let předváděla, jak moc jí svoboda leží na srdci. Byl to mazaný politický tah. Tady se podívejte, občané, kdo je skutečný demokrat. My jediní nemáme zapotřebí zavírat novinářům ústa, neboť nás se prorůstání politiky se zločinem netýká, a nemáme se tudíž čeho bát.
Krátce předtím to byli rovněž komunisté, kteří se národu předvedli jako jediná seriózní politická síla. Když se Paroubkovi socialisté, vnímající svoji opoziční roli jako boj na život a na smrt s nenáviděnou ODS, snížili k takové prasárně, že koalici odmítli při důležitém hlasování vypárovat těžce nemocného lidoveckého poslance Tomáše Kvapila, ochotně za oranžové burany zaskočili a dobrovolně se oslabili o jeden hlas. Tuhle výchovnou facku muselo být slyšet hodně daleko, každopádně ji zaslechli v redakci rudého Práva, které tu ostudu dalo šéfovi Lidového domu hned druhý den zbaštit i s nášupem.
Hle, kam až jsme to dvacet let poté dopracovali, sametoví revolucionáři: demokratické strany se brání svobodě novinářského projevu, aby před veřejností skryly kriminální poklesky svých významných funkcionářů. Komunisté se vydávají za jediné obránce demokracie, protože by byli padlí na hlavu, kdyby zahodili takovou příležitost. Užaslý občan...
Podle posledních údajů agentury Median socialistům kvapem ubývá popularita. Vážně si myslíte, že se přízeň veřejnosti přelije k partajím, které chtějí zavírat žurnalisty odhalující svinstva jejich božstev? Já bych spíš řekl, že máme nakročeno k nečekaně poučnému překvapení v příštích volbách.
Petr Zavoral
Tento článek si také můžete přečíst v tištěné ANNONCI s datem 9.2.2009
